zrození , smrt a pomíjivost

Jako skoro každý večer, i dnes si tak sedím v tichém zadumání při plamínkách hořících svíček. A přitom se mi v hlavě honí myšlenky, které souvisejí se silným životním tématem. Ptám se sám sebe, co je to vlastně smrt? Co je to vlastně pomíjivost?

 

V naší západní kultuře je smrt vnímána hodně negativně, smutně a tragicky. Smrt je bez pochyby hluboká životní událost, která ukazuje na sílu pomíjivosti v tomto hmotném světě dualit. Ale to, co je pro mě osobně důležité, je že smrt nemá pouze ten aspekt, který vnímá většina lidí, tedy ten, že dochází ke smrti fyzické, ale dle mého názoru se svým způsobem v našem životě smrt projevuje neustále. Stejně tak jako její opak, tedy zrození, protože procházíme procesem smrti a zrození v každém okamžiku našeho života. Něco v nás umírá, něco se rodí, něco přichází a něco odchází. Například nádech-výdech. V těle se rodí nová buňka a zároveň stará umírá, takto se projevuje aspekt neustálé smrti a zrození v našich tělech.

 

Tento aspekt života se také projevuje v našem spojení s ostatními lidmi. V jednu chvíli prožíváme krásný moment, krásnou událost s partnerem nebo přáteli. Tato společná událost skončí, my se rozloučíme a v ten moment v nás umírá malý příběh. Přejeme si, aby se na poli života a na poli přítomnosti zase zrodil společný moment, společný okamžik. Někdy si také přejeme pravý opak. Aby všechno to, co máme spojeno s druhou osobou, umřelo a nic dalšího se již nezrodilo. Někdy si také přejeme, aby se znovu zrodil společný okamžik s osobou, kterou máme rádi, ale okamžik se zrodit nestačí, protože mezi tím se promění společné energie mezi námi a my najednou tuto osobu nesnášíme, nebo třeba nenávidíme. A jsme třeba plní zlosti, nenávisti, někdo třeba přejde až do deprese. A trápí se a trápí, ale i tento stav za čas pomine a dojde k uvědomění si mnoha věcí. Třeba si člověk uvědomí, mám tady na světě několik přátel už mnoho let, přes všechno jsou tady stále při mně já toto beru jako obrovský dar od života, když přátelství vydrží třeba celý život nebo mnoho let.

 

Anebo třeba vztah s milovanou osobou. Já to vnímám opravdu jako malý zázrak, že přes to všechno, jak se vše mění, jak vše přichází a odchází, je to, že něco takového vydrží, opravdu darem darů. Pak tu každý máme své sny, své projekty, svá zaměstnání, a někdy dosáhneme vytouženého cíle a prožijeme si naplno ten prožitek úspěchu. Jindy zase se vše zbortí a my prožíváme beznaděj, zlost, zklamání, ale po čase i tohle odejde, i tohle pomine, a my se snažíme zase dál a pokračujeme.

 

Vše je cesta, vše je cesta poznání nás samých a poznání plnosti života ve všech jeho podobách. A u některých jedinců po více vzestupech a pádech, nebo třeba po jednom silném impulzu či zážitku, se dostaví moment. Ten moment, kdy se najednou člověk zastaví, podívá se a uvědomí si, však já hraju pouze hru, tohle celé je jenom hra mé vytvořené osobnosti. Hra, která se hraje na nestabilním herním poli a i má osobnost, která hraje hlavního hrdinu této hry, je nestabilní. Ale já nejsem touto osobností. Je to výtvor a já jsem od této chvíle ten, kdo to uviděl a kdo to celé může pozorovat, sledovat jako film. A v ten moment se člověk dostává do jediného stabilního bodu, do svého bytí nebo vědomí, do bodu, kde je vše a také nic, do bodu, kde se vše rodí a vše zaniká. Vzniká tam celý tento film, který teď můžu sledovat. A když tohle člověk najednou uvidí a uvědomí si to, pak mnohem častěji už dokáže vidět krásu ve všedním dění, ve všedních okamžicích.

 

Smrti fyzického těla přikládáme obrovskou důležitost, ptám se ale, kolik z nás dokáže vidět proces zrození a smrti v těch každodenních situacích, kolik z nás dokáže prožívat přítomně a s plností sílu prožitků, sílu okamžiků? Podle mě je mnohem smutnější fakt ten, že hodně lidí ve svém životě spí anebo je zavřených ve svých trablích, a pak nevnímají, kolik okamžiků jim každý den uniká, kolik možných prožitků. Spousta lidí se pořád za něčím žene z pozice té osobnosti, ale chybí jim právě ty prožitky. Protože i když třeba dosáhnou úspěchu, často se ani nezastaví, aby si to užili, aby si to prožili, protože se ženou okamžitě za dalším… A když je naopak potká neúspěch, tak zase utíkají před prožitkem, protože tento prožitek není příjemný.

 

Ale co nám jednou všem zůstane na té smrtelné posteli, naše firmy? Naše postavení, peníze? Ne, pouze naše poznání života, naše plné prožitky, naše zážitky. Tohle jednou zapíšeme do toho pevného stabilního bodu, tohle jednou zapíšeme do svého bytí, do svého vědomí a do společné knihy života, do společného vědomí nás všech. Proto prožívejme na plno okamžiky, přítomně. Mějme plné prožitky života a nebojme se prožívat i ty, které vnímáme jako špatné. Protože ty nás učí nejvíce rozmanitost a plnost života a ty nám pak dávají sílu vidět ještě větší krásu ve věcech, které milujeme, které máme rádi.

Proto poznávejme, prožívejme, radujme se a milujme.

svíčky

Lukáš Čeloud: Síla pozitivní proměny – 2.část rozhovoru pro Web mushin.cz

Lukáš Čeloud: Síla pozitivní proměny – 2.část

lukas_celoud1

První část rozhovoru s Lukášem najdete ZDE.

Pracuješ i s lidmi, kteří jsou „zdraví“ v tom smyslu, že mohou normálně chodit. Nepřipadají ti někdy problémy, které řeší, malicherné?

Určitě pracuji i s lidmi, kteří normálně chodí a nemají žádné fyzické postižení… Ale ono zdraví je relativní. Já bych dokonce řekl, že jsem šťastnější člověk, než většina zdravých lidí, protože dokážu vnímat a mít radost z maličkostí. Třeba když jdeš ven, vnímáš přírodu a ticho, nebo se sejdeš s kamarádem a dobře popovídáš, nebo zajdeš na jídlo a vychutnáš si ho. Myslím, že největší problém je, že lidé si těchto věcí neváží. Z různých médií do nás cpou, jaká je těžká doba. Všude nám říkají, jak to nestojí za nic, ale já bych řekl, že největším problémem je právě toto. Kdyby se lidi více zaměřili na maličkosti a měli z nich radost, dokázali je procítit, tak prostě nemůžou, podle mě, mít zkažený den. Přijde mi, že lidi pořád čekají na něco velkého, až se TO povede, tak to bude super, a málo vnímají maličkosti a radost z nich. Když je začneš vnímat, změní ti celé vidění světa a pak se tvá spokojenost zvyšuje. Přichází další věci a další a postupně ta radost roste. Neříkám, že život není těžký, dnešní doba je hodně rychlá, ale jedna rada jak být spokojenější a žít radostněji je začít se soustředit opravdu na ty maličkosti, které máš v životě a těch si vážit. Že máš domov, rodinu, přátele, že můžeš jít ven, můžeš se s někým sejít, popovídat si, dát si něco dobrého. Těch věcí je spoustu. Podle mě je hrozně důležité vnímat  přítomný okamžik. Spousta lidí je zahlcena minulostí nebo budoucností. Užívat si přítomnost, tu pozorovat, vnímat, naciťovat se na ni a z té tvořit své reakce, svůj život, to je cesta ke spokojenějšímu životu. Když jsi zavalen problémy, je potřeba se zastavit, napojit se na jiný proud, zklidnit se a pak začít tvořit, ale ne do toho chaosu přidat další chaos.

To hodně souvisí s tím, jak si říkal, že dnešní doba je hrozně rychlá a málo lidí se dokáže zastavit.

Ano, nároky na lidi jsou vysoké. Jsou na nás kladena obrovská očekávání. Tohle musíš, tamto musíš. Ještě tohle musíš dokázat, jinak z tebe nic nebude. A tak dále. Spousta lidí pak vnímá svou hodnotu někde venku. Budou dobří, až když něco dokážou. Já to ale vnímám tak, že nejdřív tu hodnotu musí člověk najít v sobě. Na ni se zaměřit, protože ta s námi zůstane. Všechny ty věci, co děláš venku, všechny ty cíle jsou super, ale jednou odplynou. Tvá vnitřní podstata, ta s tebou zůstane navždy. I když se ti tohle nepodaří, tamto nepodaří, tak ta s tebou prostě bude. Vnější věci se mění, ale když se zaměříš na to, co je stálé, už nemusíš mít takový strach, když ti něco nevyjde, protože víš, že je něco, k čemu se můžeš obrátit. A pak do toho můžeš jít naplno. Nebojíš se porážky, protože víš, že tě nesrazí na zem. Nehledáš svou absolutní hodnotu v tom, jestli něco dokážeš. Víš, že „jsi dobrej“, ať už to dokážeš, nebo ne.

 

Když se bavíme o rychlé době, co si ty myslíš o meditaci?

Za sebe musím říct, že v meditaci vidím obrovskou pomoc a snažím se jí pravidelně věnovat. Je to jeden ze způsobů, jak se naladit úplně jinak a změnit celkově své fungování. Velice pomáhá, když se člověk zastaví, spojí se sám se sebou a úplně změní ten proud, ze kterého vytváří svůj život. Ale zase, v naší společnosti je to tak, že spousta lidí to vidí: „ježiš, meditace, co to je?“ Zatím nechápou význam, který by jim mohla přinést. Přijde jim zbytečné, jen tak sedět. Vůbec nevnímají to, že kdyby ji věnovali čas, tak ho potom paradoxně budou mít daleko více. Nebyli by unavení, tvořili by úplně z jiného prostoru. Nechápou, že úplně změní princip, ze kterého  potom vychází. Že zastaví chaos a můžou tvořit. Meditace také často dává odpovědi. Když si v ní člověk položí otázku, dostane odpověď ze sebe. Člověk se napojí na jiný proud a to ohromně zvýší citlivost, daleko víc vnímá své tělo a dokáže se lépe napojit i na ostatní lidi a vidět jejich problémy. Podle mě je to určitě jedna z nejzákladnějších věcí, kterou by měli lidi dělat, aby se něco změnilo. Plně se soustředit na sebe. Každý si může najít svůj postup, jak bude meditovat. Svým způsobem je všechno meditace. Co děláš naplno, v přítomnosti, na co se soustředíš, ať už je to jakákoliv práce, ale děláš to s plnou pozorností a radostí, už to je meditace. Nemusíš sedět v tureckém sedu, stačí si najít svůj způsob a začít. Pravidelně, aspoň 5 minut denně. Vyjít z toho šíleného proudu myšlenek.
A když si vezmeš, jaký význam má meditace pro velké firmy. Dneska už v Googlu i Microsoftu a podobných firmách jsou koučové a vedou lidi k meditaci. Tam už pochopili její obrovskou důležitost.

lukas_celoud10

Jak často medituješ?

Snažím se každý den. Našel jsem si svoji dobu těsně před spaním, kdy cítím, že je to pro mě nejlepší. Medituji tak 15 -20 minut, nebo i víc. Potom jdu spát a vlastně mi to pomůže, že po celém dni vyprázdním hlavu. Už nad ničím nepřemýšlím. Jsem čistý do nového dne. Při samotné meditaci neležím, abych neusnul. Občas se mi to stane, ale to už není ono. Je třeba být bdělý.

Někdo nechá myšlenky jenom běžet a nevšímá si jich, někdo si zase vkládá do meditace různé afirmace, kdy se soustředí na to, co chce. Jaký postup používáš ty?

Snažím se vyprázdnit hlavu a myšlenky jenom pozoruji, nechám je projít. Teď už se mi daří dostávat se do takového prázdného prostoru, za myšlenky, kde vnímáš jen ticho. Nevím přesně jak to popsat, ale kdo medituje, tak to zná. Dostaneš se do takového prostoru, kde je nic a zároveň vnímáš, jako by tam bylo všechno. Cítím se v něm výborně. Je to prostor, který ti pak dává sílu. A hlavně, jestli bych mohl říct, tak největší schopnost, kterou mi meditace dává, je, že dokážu pozorovat myšlenky i emoce a co se ve mně děje v běžném životě. Už nejedu tolik na autopilota. Když někdo něco řekne, já už jen automaticky neodpovím, nebo když mám nějakou negativní myšlenku, automaticky se s ní nespojím. Ne, díky meditaci dokážu zpozorovat „Aha, teď mě tohle napadlo“ a vnímám, že mezi rozhodnutím, jestli se s nějakou myšlenkou spojím, nebo ne, jsou 3 sekundy. Tam mám možnost se rozhodnout. Tato dovednost pozorovatele je, podle mě, také velice důležitá. Prostě pozorovat, co se děje a rozhodovat se o tom, s čím se spojím a s čím ne.

Koho považuješ ty za svůj vzor? Kdo motivuje tebe?

Těch lidí je několik. Záleží, z jaké oblasti to budeme brát. Ve cvičení je to určitě Láďa Přidal, se kterým jsem nyní v týmu. Byl jeden z prvních, kdo s workoutem u nás začal. Hrozně si ho cením, protože jak jsem říkal dříve, spousta lidí se se mnou chtěla spojit jenom kvůli nějaké akci, ale on mi vždycky napsal jen tak „hele pojď si zatrénovat, zacvičíme si“. Lidi ho hodně uznávají, má v ČR jméno a vůbec by se nemusel zaobírat nějakým klukem na vozíku. On ale udělal opak a vzal mě do svého týmu. Jsem hrozně rád, že s ním můžu trénovat. Protože Láďa je teď zraněný, tak bych ho tímto chtěl pozdravit a říct mu, že mu držím palce. Dej se brzy do kupy a čekám na tebe. Další, kdo mě motivuje, je určitě Adam Raw. Je neuvěřitelné, co tenhle borec dokáže. On si zraní biceps a za půl roku zase jede. Obdivuhodné. Má neotřesitelnou vůli a hluboce rozumí stravě i cvičení. Obrovská inspirace.
No a pak mám samozřejmě lidi, kteří mě inspirují z jiných oborů. Ať už je to Mark Dzirasa, Marián Jelínek, Jan Muhlfeit. Nesmím zapomenout ani na Jaroslava Duška. Dále třeba hudebníci jako Majk Spirit, Suvereno. A samozřejmě Jaromír Jágr. Je neuvěřitelné, co ten člověk ve svých letech předvádí a kolik dokáže dát do tréninku. Je vidět, že dělá sport s radostí a láskou. Hlavní na tom ale je, jaký je člověk. Charakterově. Jak dokáže motivovat lidi celou svou osobností. Hrozně mě na něm fascinuje mentální příprava na zápas. Dokáže porozumět svému tělu jako málokdo. Jak on je připravený. Fyzicky, mentálně. Je příkladem člověka, kterému hodně pomohla víra. Obrovský respekt. Fakt. Jsem jeho velký fanda a je to pro mě velká inspirace.

lukas_celoud2

Padlo tu slovo víra. V co ty věříš? Dokážeš to nějak popsat?

Já věřím v sebe a v božskou podstatu v sobě. Věřím, že jsme všichni propojení a že všechno, co se děje a co se vytvořilo v tomhle světě, vychází z jednoho společného bodu a je to propojené. Věřím také v moc vesmíru, ve vesmírný zákon přitažlivosti. A určitě věřím v karmu. Že to, co děláš, se ti vrátí. Je jedno kdy, může to být za několik životů, nebo taky hrozně rychle, ale že se to prostě vrátí.

Vím, že jsi také založil svůj web. Co na něm lidé mohou najít?

Ano, založil jsem web www.lukasceloud.cz, kde mě lidé mohou kontaktovat. Třeba kvůli konzultaci, nebo abych se jim pokusil pomoci s nějakým problémem, který řeší. Také zde mohou najít články, různé mé myšlenky, kterými chci čtenáře inspirovat, přimět k zamyšlení. Mám tam i různá videa z workoutu. Chtěl bych pomocí tohoto webu i třeba něco málo vydělat na to, abych si mohl splnit svůj velký sen, což je cesta do Thajska. Je tam spousta lidí, kteří se zabývají meditací, prací s myslí a já bych chtěl vidět na vlastní oči, jak fungují. Pak si tam třeba udělat nějaké kurzy na masáže nebo další kurzy týkající se osobního rozvoje a to pak předávat tady v ČR. Ještě víc rozvinout svoje schopnosti, abych mohl pomoci lidem zlepšit jejich život.

To je cíl, kam míříš?

Ano, dál pomáhat lidem. Pomocí konzultací, koučování, možná nějaké masáže, meditační techniky. V tomhle se zdokonalovat, rozvíjet a potom pomoci tady lidem v Čechách.

Jak pracuješ se strachem nebo obavami?

Snažím se ho pozorovat a uvědomovat si to, že já nejsem tím strachem. Mám určitě věci, kterých se bojím. Občas mě strach přepadne a ovládne, ale snažím se si to uvědomovat, pozorovat ho a neztotožňovat se s ním. Jak jsme se bavili o tom, že se snažím rozhodovat, s čím se spojím a s čím ne, tak na strach je to super věc. Pak se ho snažím samozřejmě rozkódovat. Jít do hloubky a zjistit, na co to je reakce, odkud přichází, kde je jeho příčina.

lukas_celoud8

Máš nějaké motto, kterým se řídíš?

Těch inspirujících myšlenek je spoustu, ale teď v poslední době vnímám, že nejdůležitější věc je pozorování. Být pozorovatelem je pro mě klíčové. A být si vědom toho, a to je to možná motto, že hodnota není tam venku v nějakém cíli, ale je ve mně. V nejhlubší podstatě, která se mnou zůstane, ať se mi něco povede, nebo ne. Tohle mi dává sílu. Vím, že něco je se mnou pořád, ať se děje cokoliv. Ano, pokud mám nějaký cíl, tak jít do toho naplno, plnit si to co chci a makat na tom nejvíc jak můžu, ale když se to nepovede, tak vědět, že je tu něco, co je cennější a nemá to žádný vliv na mou hodnotu.

Lukáši díky. Přiblížili jsme se ke konci, chtěl bys něco vzkázat lidem, kteří tohle budou číst?

Chtěl bych vzkázat to, o čem jsme už mluvili. Aby lidi měli radost i z maličkostí. Čím víc je budou vnímat, tím víc se jim bude zlepšovat život a těch krásných věcí bude přibývat a budou se zvětšovat. Vnímat život naplno a užívat si to. Protože ne každý to má, ne každý je v situaci, kdy může mít radost. Je spousta lidí, kteří jsou nemocní, jsou na ulici, nemají peníze, žijí v bídě. Měli bychom si vážit věcí, které nám přijdou obyčejné a v nich vnímat tu krásu. A ať lidi šíří radost a pozitivní vibraci do svého okolí a vnímají svůj život v plnosti. Ať se nebojí ani špatných věcí a snaží se i je prožít naplno. Tím poznají plnost života. Určitě chci také ještě jednou zdůraznit přínos meditace, protože to je obrovská věc. Základ, který pomůže a díky kterému lze lépe vidět krásu života.

 

první část rozhovoru se mnou pro Web mushin.cz

Lukáš Čeloud: Síla pozitivní proměny – 1.část

lukas_celoud1

Lukáš je od narození upoután na vozík. Nevyužívá ho ovšem jen jako prostředek pro pohyb, ale také jako závaží při shybech. Už to samo o sobě je obdivuhodné, ale náš rozhovor nebyl jenom o cvičení, šel mnohem hlouběji… 

Ahoj Lukáši, můžeš se nám pro začátek krátce představit?

Ahoj. Jmenuji se Lukáš Čeloud. Pocházím z Jindřichova Hradce z jižních Čech a posledních 8 let studuji v Brně, nyní na Obchodní akademii.

Sedíš tu vedle mě na vozíku, mohu se zeptat, co se ti stalo?

Na vozíku jsem od narození, kvůli dětské mozkové obrně, která způsobila, že signály z mozku nejdou do nohou, a proto nechodím. Můžu chodit o berlích, ale s tím mám teď také trošku problémy, protože mě bolí koleno.

Ty jsi tedy nikdy nezažil, jaké je to chodit. Vnímal jsi rozdíl mezi sebou a vrstevníky? Nebo jak jsi to bral?

V dětství jsem to samozřejmě bral hůř. Měl jsem málo kamarádů mezi zdravými dětmi – a navíc jsem neměl ani moc zájmů. Sem tam se objevily i nějaké posměšky a urážky, ale od mala jsem hodně otevřený a tyhle věci jsem si nikdy moc nebral, takže nějaké extrémní deprese jsem neměl. Určitě mi ale hodně pomohlo, když jsem na sobě začal pracovat a dělat něco, co mě baví. Tím se začala má osobní hodnota zvedat.

Co tě přivedlo ke cvičení?

Ke cvičení mě přivedla potřeba změny směru, kterým se můj život ubíral. Když jsem v patnácti přišel do Brna, chtěl jsem zapadnout do místního prostředí a získat si kamarády.  Jsem velký fanoušek do hokeje, fandím Kometě – a díky tomu jsem si našel spoustu známých, se kterými jsme pak hodně popíjeli. Mám z toho období dost zajímavé zážitky, koupali jsme se třeba v kašně na náměstí Svobody, nebo jsem měl takové stavy, kdy jsem se nemohl ani vyzout. Po nějaké době jsem ale začal cítit silnou vnitřní nespokojenost a shodou okolností jsem na internetu objevil video o projektu Seberevolta, který založil raper Revolta a Adam Raw. A právě Revolta v tom videu říkal, že chce motivovat mládež, aby nepila alkohol, nekouřila a nebrala drogy, ale místo toho cvičila, zajímala se o zdravý životní styl a sílu ducha. Ty myšlenky se mi opravdu líbily, tak jsem si řekl, že to zkusím. Vyhledal jsem si na Facebooku stránky brněnské Seberevolty a v září 2012 jsem šel zkusit první trénink.

lukas_revolta

Jaké byly tvé začátky?

Těžké (usmívá se). Jako asi každý chlap jsem si myslel, že přítah dám bez problémů. Ve skutečnosti jsem ho samozřejmě neudělal. Ale nevzdal jsem to a s pomocí kluků jsem na tom začal pracovat. Trvalo mi asi půl roku, než jsem udělal první přítah sám. Byl jsem v euforii. Dokázal jsem si, že je to možné. Pak mě to chytlo a začal jsem trénovat pětkrát týdně. Postupem času se k tomu cvičení přidávala i práce s myslí. Pochopil jsem, že nemůžu mít jenom silné tělo, ale že musím mít také silnou mysl a ducha, abych to tělo k něčemu přesvědčil. V tu dobu jsem se dostal k duchovnu a spiritualitě. Začal jsem sledovat různé přednášky, semináře a videa od různých duchovních mistrů, koučů, motivačních řečníků a začal jsem to všechno propojovat a měnit svůj život. Poznal jsem, co je to zákon přitažlivosti a začal si přitahovat do svého života lidi a situace, které jsem chtěl. Naučil jsem se, jakou sílu mají myšlenky i emoce, pochopil, jak funguje ego a vydal jsem se po cestě poznání, po cestě bojovníka.

Co tě na Seberevoltě zaujalo? Byla to fyzická stránka, nebo spíš ta myšlenka?

Hlavně ta myšlenka. Podle mě to přišlo ve správnou dobu. Přesně kdy to mělo přijít a prostě mě to oslovilo. Vždycky jsem si v hlavě říkal, že na sobě začnu pracovat, budu mít lepší tělo, budu silný a tak, ale nikdy jsem to nedokázal dát do toho činu a opravdu začít. Je jasné, že jsem kvůli svému zdravotnímu stavu musel od mala cvičit, ale to byly spíše takové protahovací cviky vhodné pro můj handicap. Žádné posilování. U toho jsem ale nikdy nedokázal vydržet a až projekt Seberevolty mě namotivoval tak, že jsem opravdu začal a vydržel u toho dodnes.

Jak dlouho cvičíš?

Od září 2012.

Jaký je tvůj pohled na workoutovou scénu teď?

Můj pohled na workout se postupem času měnil. Ze začátku jsem byl nadšený tím, když jsem mohl jet na jakoukoliv akci s ním spojenou. Často jsem měl také možnost zacvičit si před publikem a tím je motivovat. Dostával jsem pozitivní reakce od lidí z celé republiky, ale i ze Slovenska a ze zahraničí, což mi dodávalo velkou sílu pokračovat dál a zlepšovat se. Pak se ale Revolta vydal cestou Scientologie a já se od Seberevolty odpojil, protože její myšlenka se dost změnila, což už mě nenaplňovalo. Neviděl jsem v tom svůj směr. Začal jsem cvičit v týmu Czech Workout, který založil Láďa Přidal, jeden z prvních workoutistů v ČR. No a postupem času se mi začala vytrácet motivace chodit i na ty veřejné akce a předvádět se tam. Důvodem bylo, že mi často psali lidi, kteří se mnou třeba celý rok necvičili, nebo se o mě vůbec nezajímali, ale ozvali se, jenom když jejich tým měl nějakou akci a chtěli, abych se připojil a pomohl jim zvednout jméno. Řekl jsem si, že nemám zapotřebí být nějaká cvičená opička. Těch lidí, kteří cvičí workout na vozíku není moc, takže jsem nechtěl, aby mě někdo využíval jenom kvůli propagaci. Teď půjdu na akci  pouze s týmem Czech wourkout, nebo když já sám budu chtít.

Víš o někom dalším, kdo také cvičí na vozíku?

Je nás jenom pár na celém světě a v Evropě jsem jeden z mála.  Ještě vím o jednom kolegovi v Německu a největší inspirací je pro mě Američan Joshua Rucker.

lukas_celoud4

Co ti workout přinesl do života?

Dal mi hrozně moc. Mimo jiné disciplínu. Snažím se pravidelně trénovat a celkově mi to zvedlo hodnotu a sebevědomí. Začal jsem si věřit, začal jsem mít režim a začal jsem si být vědom síly, kterou mám.

A kdybys měl říct, jak ti to změnilo tvé vnitřní nastavení, tvé myšlení? Nebo to přišlo až potom, co ses začal zajímat o duchovno?

Jak jsem říkal, u mě je to všechno propojené. Cvičení je zaměřené na tělo, ale zároveň úzce souvisí i s myslí. Když dám příklad, tak třeba teď dělám cvik, že držím rozpažené, propnuté ruce, v nich mám 1,5kilové činky a snažím se vydržet co nejdéle. Dokázal jsem propojit tento cvik s meditací, takže u toho mám zavřené oči a zaměřuji se na dech. Vytrénoval jsem se a teď už dokážu vydržet kolem 15 minut. I když ta bolest je velká. Většinou mám první krizi ve třetí minutě a druhou v šesté. Když je překonám, potom už se uvolním a je to lepší. Věřím tomu, že já řídím sám sebe, že nejsem mysl, která mi namlouvá „už nemůžeš“, nebo ta bolest, ale že jsem ten, kdo tu bolest dokáže pozorovat a rozhodovat, jestli to závaží položím, nebo ne. A tady se právě ukazuje ta propojenost. Kdo nemá tak silnou mysl, tak třeba tolik nevydrží. Samozřejmě to funguje i ve všech dalších oblastech života, nejen ve cvičení.

Tréninky ti sestavuje Láďa Přidal, nebo sám hledáš a cvičíš podle sebe?

Tak samozřejmě Láďa je hodně zkušený a dává mi rady jak cvičit. Například ten cvik, který jsem popisoval výše, je hodně na ramena. To je zrovna část těla, která se nedá úplně dobře vytrénovat ve workoutu. Poradil mi, abych je cvičil s činkami třeba v posilovně – a já jsem si našel tenhle způsob. To byl typ zase od jiného kamaráda, Jakuba Krejňáka, se kterým jsem začal v roce 2012 cvičit a tímto jej zdravím. Jednou jsem ho, po delší době co jsme se neviděli, potkal na tréninku a on měl hrozně namakaná ramena. Ptal jsem se ho, kde to nabral a on se zmínil o tomhle cviku. Od té doby jsem ho začal pravidelně cvičit.

lukas_celoud6

Jak se na cvičení dívá tvoje okolí?

Ohledně rodiny… ze začátku jsem nevnímal takovou podporu, kterou bych potřeboval. Cítil jsem, že mi až tolik nevěřili. V tu dobu mě spíše více podporovali kamarádi, ale to se postupem času změnilo. Když rodina poznala, že to myslím opravdu vážně, naplňuje mě to, mění mi to život a že tím motivuji spoustu lidí, začala mě podporovat naplno a je to super.

Jinak musím říct, že se celkově změnilo prostředí lidí, se kterými se setkávám. Dřív jsem měl kamarády, kteří trávili hodně času v hospodách. Teď mám kolem sebe lidi, kteří se zajímají právě o cvičení, o stravu, mám okolo sebe hodně vegetariánů i veganů a i hodně lidí, kteří se zajímají o jógu a podobné duchovní věci, takže to okolí se změnilo obrovsky.

Ono to tak bývá, když se člověk změní, změní se i jeho okolí.

Přesně tak, jde to zevnitř ven. Já jsem se změnil, a tím se změnil svět, který žiji, který vnímám.

Čemu se ještě věnuješ mimo cvičení?

V mém životě určitě není jenom cvičení. Když jsem viděl svou proměnu díky tréninku a různým duchovním záležitostem, začal jsem pomáhat lidem pomocí rozhovorů a konzultací. Hodně času trávím na Kociánce, kde mám chráněné bydlení, což je zařízení pro zdravotně postižené. Snažím se tu mluvit s lidmi o tom, co je trápí. Řeším s nimi psychické i studijní problémy, nebo cokoliv, co kdo potřebuje. Už od malička jsem se dokázal napojit na člověka, když měl nějaký problém. Dokázal jsem jej vyslechnout, napojit se na něj a vždycky nějak pomoci. Třeba vhodným slovem nebo tak. Bavilo mě to – a to jsem v té době ještě vůbec nevěděl o nějakém duchovnu, spiritualitě nebo nějakých způsobech myšlení, ale vždy ve mně byla silná empatie.  Teď se ještě rozvinula pomocí věcí, kterým se věnuji, takže dokážu jít víc a víc do hloubky. Pomáhám i doma, třeba mamce nebo máminému manželovi. Do budoucna bych to chtěl určitě dělat jako práci. Chtěl bych se věnovat konzultacím, koučování a pomáhat lidem tímhle způsobem.  Cítím v tom naplnění, že je to to nejvíc, co můžu lidem předat, vidím v tom svou největší sílu.

Lukas_celoud_jaroslav_dusek

Vím ze svého okolí, že na lidi působíš jako obrovská motivace. Ať už je to tvým cvičením, ale i tím, jak ses celkově postavil k životu. Máš nějakou zpětnou vazbu, že ti lidé třeba píší, že viděli tvoje video, nebo tě viděli na nějaké akci a že jsi jim změnil život, že jsi je namotivoval a tak podobně?

Lidí, kteří mi píší, je opravdu hodně. Píší mi třeba, že viděli nějaké workoutové video, nebo četli nějaký můj příspěvek na fb, nebo článek a že jim to zlepšilo den, nebo díky tomu něco změnili v životě. Taky se mě ptají na rady ohledně cvičení, případně když mají nějaký problém. Ta zpětná vazba, když člověk vidí, že to opravdu někomu pomáhá, je super.

To je asi to, co tě motivuje že?

Určitě. Pomoci někomu a přitom být i sám spokojený, šťastný a rozdávat to dál je pro mě asi nejvíc, co může být.

S Lukášem jsme si ještě dále povídali o meditaci, jeho snech a cílech, o novém webu a spoustě dalších věcí. Druhá část rozhovoru vyjde v pondělí  28.3.2016. Pokud chcete být včas informováni, sledujte Facebookové stránky Mysl a výkon.

 

svobodná vůle ano či ne ??

Ahoj milí přátelé 

Laural gr2, Mon May 21, 2012, 1:54:34 PM, 8C, 5158x7650, (612+348), 100%, bent 6 stops, 1/25 s, R53.0, G43.7, B90.1

Včera mi můj kamarád poslal svojí úvahu na téma “Svoboda a svobodná vůle“ a mně to inspirovalo k napsání krátkého článku na toto téma. Otázka svobodné vůle je otázka, která se stále řeší. Podle nejnovějších výzkumů dokáže náš mozek rozhodnout podle svého programu o 3 sekundy dříve, než naše svobodná vůle. Máme tedy svobodnou vůli? A platí to u všech jedinců stejně?

Jak to mají třeba ti, kteří mají za sebou dlouhou praxi v meditaci a dokáží tak pozorovat své myšlenky a svá rozhodnutí z pozice vědomí, z pozice pozorovatele? A nebo z pozice pozorovatele, který sleduje pozorovatele, tak jak on to má se svobodnou vůlí? Musím se přiznat, že toto je pro mě osobně asi největší otázka, nad kterou nejvíce zde přemýšlím. Že pokud se člověk dostane do pozice pozorovatele a nebo dokonce do pozice pozorovatele, který pozoruje pozorovatele, tak potom už dle méhoten to člověk funguje trochu jinak,  protože se na to dívá z jiného místa, z jiného prostoru, než člověk který se na to vše dívá z pohledu robotické mysli robotických programů a tedy tím pádem by na tohoto člověka neměla mít mysl takový silný vliv. To dle mého dělá určitý rozdíl. Ještě mi u toho vyvstává jedna otázka. Není to, co pozoruje pozorovatele, ten bůh v nás, ta božská esence?? A není  toto uvažování stejně jen hrou,  kterou hrajeme ??

 

Protože,  je vše stejně dáno předem a my si myslíme, že jsme to prokoukli, ale je to jen sen, ve kterém žijeme. Který život tedy žijeme? Naše duše si to zvolila před tímto životem a už je jasno nebo je to kombinace, že něco máme dáno a musíme si to prožít a něco můžeme změnit nebo můžeme všechno v průběhu života změnit.

Podle toho jak myslíme, si volíme z několika možných potenciálů reality, které jsou souběžně vedle sebe a my si volíme, kterou budeme žít podle toho, které jsme nejblíže.Tedy podle svého jednání a chování? Co když nemůžeme vlastně nic změnit a jen záleží na tom, jestli k tomu nebo tomu, dozraje naše vědomí a podle toho se nám stane to nebo to?

No asi se tato otázka bude řešit dál a dál a bude stále přicházet mnoho pohledů, mnoho osobních pravd na toto téma a na každém z nás je asi to, aby tuto otázku každý  procítil sám a podle svého vnímání, cítění a podle svého života našel tu svou pravdu. Já se přikláním k tomu, že určité věci jsou nám předurčeny, že si je máme prožít a ty si také prožijeme. Ale také věřím tomu, že můžeme věci měnit podle svého myšlení v průběhu života a že si volíme z několika potenciálů reality, kterou budeme žít. Na druhou stranu v poslední době je mi i dost blízká možnost, že jen záleží na tom, k čemu dozraje naše vědomí a že to rozhodne o tom, co si prožijeme a co ne. Tvoří to zajímavý souboj protikladů ve mně. Uvidíme, jak se mé vidění bude měnit v průběhu života. Sám jsem na to zvědavý. Třeba za pár let napíšu na toto téma další článek.  To nejdůležitější co vnímám v této chvíli, je vnímat život z pozice bdělého vědomí, z pozice bdělého pozorovatele, který si dokáže uvědomovat i pozorovatele. Pak si myslím, že pokud  toto člověk dokáže, pak je z problémů venku.

Můj rozhovor pro web Rebelia.cz

Tento neobyčejný kluk na vozíčku dokáže vzlétnout do výšin inspirace, nabalit si tam plné kapsy, a pak se vrátit zpátky na zem, aby změnil životy dalším několika lidem.

tým

Bez přehánění je to člověk, který inspiruje a motivuje tisíce dalších. Od narození je na vozíčku, ale to mu nebrání v tom prožívat každý okamžik naplno, pomáhat druhým lidem a dělat si legraci i sám ze sebe. Věří, že všechno, co se nám děje, si tvoříme sami.

Jeho vizí v nejbližší budoucnosti je být osobním motivačním koučem, který hledá v druhých lidech jejich potenciál a pomáhá jim ho rozvinout a žít díky tomu plnohodnotnější život.

Jak sám říká:

„Chci pomoci změnit lidem jejich životy k lepšímu, protože jsem v tom našel vlastní radost a naplňuje mě to.“

Lukáš Čeloud (vlevo) a známý motivační kouč Mark Dzirasa při společné diskusi na brněnském semináři

Rebelský rozhovor leden 2016

Vítám tě na Rebelii Lukáši! Je mi ctí, že první rozhovor mohu udělat právě s tebou. Jak se dnes máš?

lukas-celoudDnes se mám super – jako každý den! (Usmívá se.)

Pověz nám něco o sobě. Jak jsi se dostal tam, kde jsi? Jak jsi se stal inspirací pro tolik lidí?

lukas-celoudPřed 3 lety jsem prošel vnitřní transformací. Byl to čas, kdy jsem hojně popíjel alkohol a snažil se jako vozíčkář zapadnout do klasického prostředí mezi běžné lidi. V jednom okamžiku jsem však došel do bodu, kdy jsem začal bojovat sám se sebou.

Již mě nenaplňovalo být součástí alkoholových akcí. V té době se ke mně dostalo cvičení street workoutu a uvědomělý hiphop, díky čemuž, jak jsem si později uvědomil, se mi změnil pohled na svět.

Začal jsem se zajímat o to, jak funguje lidské tělo a mysl. Začal jsem se zdravěji stravovat a hlavně jinak myslet. Již se neutápím sám v sobě, ale každý den vidím jako příležitost k radosti, růstu a povzbuzení ostatních k tomu stejnému. Tím začala moje životní proměna z alkoholového opojení na něco mnohem zdravějšího a vědomějšího, díky čemuž nyní mohu pomáhat ostatním lidem hledat jejich vlastní potenciál.

Setkal ses někdy s tím, že by si na tobě druzí lidé chtěli vybít svoji negativní energii? Jak jsi na to reagoval před a po tvé transformaci?

lukas-celoudV minulosti jsem se setkal s posměšky, asi jako každý člověk na vozíku. Bral jsem si to dost špatně. Uzavíral jsem se do sebe. Neměl jsem moc kamarádů. Byl jsem neustále nešťastný, neměl žádné sebevědomí a ani jsem nevěděl, čemu bych se chtěl v životě věnovat.

Po mé transformaci? Díky tomu, že jsem začal posilovat svoji hodnotu skrze výsledky ve cvičení nebo i v duchovním poznání, se s posměšky již nesetkávám. Spíše mám podporu od nejrůznějších lidí z ČR i ze zahraničí. Podporují mě místo toho, aby mě shazovali.

Myslíš, že sis to tak „zařídil sám“?

lukas-celoudVěřím tomu, že všechno, co se nám děje, se děje z našeho nitra do vnějšího světa. Podle toho, jak přemýšlíme, si vytváříme vnější svět. Věřím tomu, že vše je jen odrazem našich myslí, našich srdcí a našich niter. Co máme v sobě, to se nám pak ukazuje ve vnějším světě. Jak o sobě přemýšlíme, jak cítíme, a co si v sobě neseme, to se nám pak vše odráží.

Takže je to tak, že jsem to nejdříve změnil sám v sobě a svět okolo se podle toho začal automaticky formovat. Z negativního na pozitivní.

Mnoho lidí vůbec netuší, že něco takového může v tomto světě fungovat, anebo o tom slyšeli, ale neví, jak to uvést do praxe. Co bys jim doporučil?

lukas-celoudVnímám to tak, že většina lidí, kteří to ještě nepoznali, nemají moc vysoké sebevědomí a myslí si, že nejsou v ničem dobří. Základ je najít něco, co toho člověka baví, a pracovat na tom se snahou se v tom zlepšovat.

A jak se v tom začneš zlepšovat, zvýšíš svoji hodnotu.

Dá se začít i malými věcmi – není potřeba hned dělat velké věci –  s malými věcmi, kde uvidíš, že se zlepšuješ a mění se tím i svět okolo tebe.

Jde tedy o to začít si zvedat sebevědomí děláním věcí, které nás baví. To je základ. A potom se to již formuje dále, protože když děláš, co tě baví, tak jsi spokojený a máš ze sebe radost, kterou šíříš do svého okolí, a měníš svoji vnitřní vibraci, na kterou poté přitahuješ další věci v tom okolním světě.

Je také velmi důležité, jakým prostředím se obklopujeme. „S kým jsi, takový jsi.“ Takže záleží na tom, jaké lidi máš kolem sebe a jak tito lidé sami o sobě přemýšlejí a zda tě inspirují, nebo naopak stahují dolů.

A pak jsou tu další věci, na kterých záleží. Jako to, jak se stravujeme, co posloucháme za hudbu, na jaké filmy koukáme; zda koukáme na zpravodajství, které do nás pouští negativní informace, apod.

Celkově, co konzumujeme na úrovni těla i mysli. To vše se skrze nás pak projevuje ve vnějším světě.

V čem podle tebe spočívá pravé rebelství?

lukas-celoudTo je odpověď na delší povídání, ale když to shrnu – rebelství pro mě znamená svobodu a uvědomění si, že všichni jsme v jednom systému, ale zároveň máme moc z něj na některých úrovních vystoupit a tvořit si svoji vlastní cestu, vlastní proud, kterým můžeme inspirovat další lidi. Myslím si, že rebel není závislý na názorech druhých, a když cítí co je správné, tak to prostě dělá a jde si za tím.

A hlavně – rebel přijímá zodpovědnost za všechno, co se mu děje a dělá pevná rozhodnutí, kterými vědomě tvoří svoji cestu.

Jak vlastně uslyšet svůj vnitřní hlas? Lidé žijí v neustálém shonu myšlenek, že třeba ani neví, co je by je bavilo, neví, v čem jsou dobří a co mohou rozvíjet.

lukas-celoudMně osobně v tomto velmi dobře pomáhá meditace. To ztišení se, napojení se na sebe sama a úplné odpojení se od světa tam venku. Ponořím se sám do sebe a zkoumám.

Anebo třeba oblíbená hudba, která mi dodává dobré pocity, to je také brána do sebe sama.

Základ je se ztišit a co nejčastěji vystupovat z toho komfortního stereotypu a systému, ve kterém žijeme. Tím nalézám svůj vnitřní hlas.

 Děkuji za rozhovor Lukáši a přeji ti, aby se tvé vize dále měnily na realitu a inspiroval jsi ještě mnoho lidí tím, jak budeš růst v silnějšího.

Vděčnost a vztahy

Přátelé (buďte vděční) a děkujte životu za každý fungující vztah s lidmi které máte rádi – a které milujete za každý vztah ve kterém je určitá harmonie která dokáže trvat už třeba hodně dlouho třeba i několik let je to velký dar od života.vděčnost

Ve světě který je příšerně rychlý a neustále se měnící v životě který neustále prochází vývojem životních příběhů a životních postav které neustále procházejí emočními a pocitovými změnami, změnami svých přesvědčení, záměru hodnot a svých očekávání je to to opravdový dar až skoro zázrak že něco tak silného důležitého a krásného dokáže i přes to to všechno trvat tak že za mě za každý takový to vztah který mám a který trvá a funguje
díky moc!

Proč vůbec píši ten to příspěvek a toto poděkování sleduji ve svém životě a v životních příbězích lidí kteří nějak vstupují do mého života. To že často máme nějaký vztah s člověkem a máme se navzájem rádi a podporujeme se a je to fakt super a pak najednou se objeví třeba jedna špatná interpretace nebo třeba jedno nenaplněné očekávání jedna nenaplněná představa a najednou je vše zlé a fuč srdce se zavře a funguje jen mysl a ego které pak kolem toho všeho vytvoří černý závěs černé příběhy ve kterých se pak často koupeme a dokonce se jich nechceme vzdát aby jsme nevypadali slabě před tím druhým člověkem kterého jsme před tím měli rádi a něco takového jsme neřešili ale tet se držíme raději své pravdy své interpretace zkusme se na to podívat trochu s odstupu trochu ze z hora a nezavírejme hned srdce a dejme si otázku je to opravdu tak vážné? ten problém za co tu zbrojím?? čeho se tady mé ego drží co tet šířím ven??

Každý den jsou třeba v nemocnicích desítky až stovky lidí kteří opravdu třeba bojují ze zákeřnou nemocí a drží se samotného života.

Včela a nektar

včela a nektarVčela a nektar každá včela hledá ten jedinečný ten NEJ-vyjímečnější nektar, který je v jejím dosahu. A najednou ho vidí a cítí a chce mu být co nejblíže, chce ho ochutnat, chce doslova vycucnout to krásné úžasné jádro, potom se jádra nasytí a požitkem ukojena odletí…

Proč je tolik lidí samo ?? Proč tolik lidí mění partnery ?? Protože hledá stále to úžasné jádro nektaru. Když jádro vcucne, nechce vidět hledat a budovat krásu, která je obsažena v ostatních částech nektaru, aby s toho vzniklo nové krásné jádro.

Raději jdeme hledat nové jádro, nové opojení.Ale i to je v pořádku. Patří to k vývoji duše.Jsou ale tací, kteří nektar objevily.

Pečují o něj, hýčkají si ho a stále vytvářejí nová a nová jádra v samotném jádru.Hledejte a Pečujte o své nektary i svých blízkých.

Pro ty kteří ještě hledají nektary spřízněné, poznejte nektar svůj a spřízněný se objeví.

S láskou Váš Pokojný Poutník.

L

Kdo jsem já?

Co pro mě znamená nalezení sebe sama? Kdo jsem, jsem mysl, nebo tělo? Ani jedno, ani druhé, jsem něco mnohem víc, jsem to co si všechno uvědomuje, jsem čisté vědomí, které se vytváří v prázné podstatě, tam kde je ticho, tam kde není nic a zároveň tam vzniká vše, ale někdy jsem i nevědomí, když zrovna nemám dostatek sil na projevení vědomí a skrze co se moje vědomí či nevědomí projevuje?

Skrze mojí bytost. Jsem duchovní bytost neomezených možností, která má své tělo, svého ducha a svojí mysl, která může být naším největším nepřítelem, nebo skvělým nástrojem. Záleží jen na nás, jestli budeme svojí mysl využívat pomocí síly svého vědomí k vytváření plánů, nebo jestli nás naše mysl bude ovládat díky síle našeho nevědomí. Co dále obsahuje moje bytost? Něco obrovského, malý vesmír! Je to můj vesmír, který se projevuje skrze moje oči a který má svůj deník, do kterého se zapisují moje odlišnosti, moje jedinečnost! Moje názory, pravdy, skutky, můj celkový jedinečný pohled na svět. Co se děje s deníkem po zapsání informací?

Continue reading